Balada letní

Ivo Jahelka

1:VzdF#uch voněl senem, lHétem a sF#exem,
před svatým JenC#em v kHapličce smF#ek' jsem,
vzpomněl na Vénu z PrHostřední LhF#oty,
cEo kvůli sHenu mC#ěl jen trampotF#y,
kG#moníčkem VBmenci bD#mývaly dHěvy,
vdHmané, i s vF#ěnci, MG#marušky, C#Evy,
dG#mobýval tBměla jD#mim tajným klHíčem,
kHmaždá ho chtF#ěla, zmG#mámená chtC#íčem.
R:JF#inak vonHí sBmeno konD#mím, jHinak zamF#ilovanC#ým,
fF#ouká z polHí, lBmáska bolD#mí, nHevěř snům slF#ibovanHýmC#.
2:Padala rosa, když Véna s Radkou
přes pole prosa kráčeli zkratkou,
znal Véna postup milostné lekce,
dívenky podstup překonal lehce,
jak ti dva jdouce, kam nohy je nesly,
do sena v louce v objetí klesli,
už ruka vjíždí pod riflí slupku
a pohyb hýždí natřásá kupku.
3:Frontální systém postoupil zníží,
po nebi čistém mračna se blíží,
Jeřábek děda viděl to oknem,
dostal strach, běda, že seno mu zmokne,
vyrazil chvatně, chtěl seno mít v suchu,
viděl už špatně a měl vadu sluchu,
kabát do deště popad' ze židle,
a v kůlně eště trakač a vidle.
4:Co se dál dělo, jaký byl vývoj:
na těle tělo v seně jak příboj,
a před tou kupkou bylo zřít dědu,
s vidlema v rukou z toho nedělal vědu,
i v dobrém bydle neztratil fortel,
mihly se vidle a stvrdily ortel,
pak řev Vény chlapce bolestí, zmatkem,
když vidle hladce mu projely zadkem.
*:ZpF#íval jsem schválně nHa Vény pF#očest,
jak origC#inálně přHipravil F#o čest,
nG#mebývá zvBmykem D#mo noci pHrvé,
by chlHmap ztratil s křF#ikem pG#můl litru kC#rvF#e.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:11:23.37+00:00
Výsledky hledání: